Revoluce, která se údajně nekonala

Aktualizace: 1. úno 2019



Po příchodu na malostranské prostranství krátce po 14. hodině je takříkajíc vše na svém místě. Organizační páteř zaujala pozice u pomníku na Klárově, pár kroků od stanice metra Malostranská. Na společném postupu při pořádání oslavy k výročí 17. Listopadu, se dohodlo mnoho skupin, organizací a iniciativ skutečných vlastenců. Projekt Československo a další občanské iniciativy jako Zdravý rozum a Antimajdanisté zastoupeni Pavlem Matějkou, organizátoři původní Holešovské výzvy, uskupení Za naši kulturu a bezpečnou zem Lucie Haškové, Čest - svoboda - respekt Jiřího Černohorského, dále politická strana Národní demokracie Adama B. Bartoše, iniciativa Čas na změny Jiřího Bezáka a další mnohé organizace a vlastenecké spolky se podílely na společné práci. Svojí trochou do mlýna přispěli i zástupci svobodných médií, infowars.cz nevyjímaje. Cílem bylo uspořádání protestního pochodu napříč celou Prahou směr Klárov, zajištění úvodního hyde-parku u pomníku Druhého odboje Vladimíra Preclíka, kde jsme rozbili stany, jakož i koordinace finálního průvodu z Klárova ke Strakově akademii, kde bylo v plánu demonstrovat vůli občanů za odvolání současné vlády Bohuslava Sobotky.

Myšlenkové veličiny Pavel Matějka, Daniel Solis (alespoň prostřednictvím zaslané zdravice, jsa toho času ve stavu rekonvalescence), Pavel Krejčí, jakož mnozí další diskutující, třeba elitní zástupce ČSLA resp. AČR z řad stíhacích pilotů a zároveň nestraníků pan Hrubeš, talentovaný básník Jiří Ošlejšek a vlastně každý, kdo projevil zájem vystoupit, se již střídají u mikrofonu, aby množství neustále se srocujících oslavenců státního svátku vyložili, proč jsme se shromáždili zrovna dnes a tady.

Pan Matějka, politicky nezávislý rétor a klasik bojovníků za demokracii, s ghándíovským klidem definuje představy o demokratickém řádu společnosti. Apeluje na zdravý rozum - na zachování pudu sebezáchovy a limitů nutné sebeobrany. Také otevřeně odmítá porušování zákonů, xenofobii či rasismus. Další větou odsuzuje násilí – což však je aktuálně v příkrém rozporu s chováním a radikální „vírou“ značné většiny imigrantů, kteří čím dál víc než běžence v tísni připomínají invazní militantní komanda, jak ostatně potvrzuje valná většina nejen evropských bezpečnostních expertů. Matějka také varuje před lží, pokrytectvím a kvazi-humanismem iracionálů a nebo fašistických podvodníků. Tedy mj. sluníčkářů a dalších, jedno zda zkorumpovaných či jen bezmezně hloupých, „povinných vítačů“ islamismu, jeho rozvracečů evropských hodnot, ba i vrahů.


Ať už diktuje multikulturní halucinace k porušování zákonů a mezinárodních závazků euroobčanů shora kdokoliv, navíc motivován pouze faktickým prospěchem zločinných převaděčských mafií ilegálních běženců, kteří v EU nadto nemusejí dodržovat nic z přísných euro-norem - pak nejenže nemá sebemenší povědomí o zákonech a jejich ústavně rovné aplikaci, aby si mohl dovolit cokoliv kázat ostatním. Ale v rozporu se zásadami humanismu se chová zpupně, pokrytecky a nebojím se napsat zrádně (a zrůdně) vůči svému etniku, jen kvůli prospěchu etnik odlišných. Upírá-li takto humánní, ústavně zaručená práva včetně jejich rovného a spravedlivého uplatnění kterákoliv kreatura nátlakem až násilím (loňské házení vajec aj.), s dopomocí lživé propagandy zločinných médií (ČT) a ilegální diktatury (Brusel) i vlastním soukmenovcům - nadto s odůvodněním, že tato práva budou apriori poskytnuta jen skupinám, vybraným na základě jejich rasové či náboženské odlišnosti – pak je zcela zjevné, že taková kreatura sama naplňuje dřevní charakteristiky rasismu, resp. fašismu, případně dalších hrůzných -ismů. A že tato rasová segregace obrácená dokonce proti svým spoluobčanům, národu a vlasti, je jediným faktickým rozdílem mezi soudobým paskvilem multikultiralismu a někdejším reálným fašismem. Zaměňují se tu pouze dějinné epochy, politická znaménka (v souvislosti se současnou determinací rolí pravice a levice, resp. tradičních politických stran), případně geopolitické vektory.

Projev vnitřní diskriminace ostatně trefně ilustruje příklad soudobé reality: jestliže i letos projde ona drzost vydávat se za listopadové studenty protizemanovským trollům, co se chtěli vetřít na řádně ohlášenou demonstraci opozičního Bloku proti islámu na Albertov, a jejichž plánované provokaci tamtéž prezidentská ochranka patrně zamezila, jen aby hlavu státu ušetřila další agrese a vaječných bomb – není divu, že stejní barbaři jsou posléze z valné většiny odhaleni coby známí „červenokaretníci“ i organizátoři „pražského majdanu“. Už léta skandálně slintají hajlováním v centru naší metropole, veřejně tu podporují banderovské fašisty, radikální nacionalisty a regulérní kriminálníky, propuštěné do řad ukrajinské pučistické „armády“ za to, že zabíjejí spoluobčany! Jestli oněm Kalouskovým pohrobkům nevadí, jak flagrantně a široce porušují závažné paragrafy nejen z Ústavy, ale i trestního řádu a dalších zákonů, pak může sotva překvapit, že i přes špínu co z nich reálně kape, mají huby stále plné tolerance a humanismu. Prostě stejní ubožáci, jako další vzor mnoha z nich: neoficiální, leč obecně uznávaná Jednotka hnusu, bývalý estébák a komunistický udavač, věrný uctívač islámského terorismu v Čečensku (aj.) i podporovatel ukrajinského fašismu - senátor Štětina z „Top '09“. Pakliže se v naší pokřivené kvazi-politice může obdobný psychopat bez uzardění pasovat na pravý opak svého prohnilého bezcharakteru, aniž se jeho flagrantní, ústavně zakázanou propagandou fašismu a rasismu zaobírá byť jediný státní zástupce z titulu zákonem mu předepsaných povinností, pak neudiví, že i zjev s tak odporným profilem si ještě otevírá křivá ústa pomlouváním kohokoliv si umane. Bodejť, když zločinecké chování a postoje análním šplhounům bruselské diktatury dnes prospívají mnohem více, než jak se vyplácely komunistickým funkcionářům mnohem dříve. Ani bezcharakternost ale nemění nic na tom, že dle Ústavy musí přeci dodržovat zákony jak politik, tak prokurátor ba i zkorumpovaný novinář, což pro české činovníky platí i v zahraničí. Ani na takovém Majdanu je před flagrantním porušováním ústavních zákonů nechrání česká imunita, byť svým rozsahem „až za hrob“ neměla nikde na světě obdoby.

Pokud tedy kryptofašista Kalousek – co též v Kyjevě hajloval tak usilovně, že se mu prolhaný jazyk div neukroutil – chce nyní dokonce měnit zákony kvůli top-halucinacím o „ukradeném listopadu“, jak to že s adekvátní prudkostí nezasáhl proti stejné krádeži Albertova (coby pamětihodnosti hodné toliko studentů) již před rokem, kdy ji jako první spáchali bolšeidní plivači, vrhači proti Zemanovi a rudí mávači v čele s eurohujerem Přikrylem? Jejich agresivní protest neměl s oslavou hodnot listopadové revoluce ani „sametovými“ studenty pranic společného, jak všichni velmi dobře pamatujeme.

Ovšem dost o českém fašismu, abychom nebyli zase křivě obviňováni z jeho šíření. Kor, když se mikrofonu ujímá další zkušený vizionář a nezávislý zpravodaj Pavel Krejčí. Redakční kolega si nepřeje žádné reference, s odkazem na zachování objektivity; nechce zde být domněle propagován. Jeho přání dodržuji aspoň v rámci možností, neboť právě v duchu objektivity je nutno taky uvést, že Pavel jde ve vytříbeném projevu a nazývání věcí pravými jmény ještě dál, než většina ostatních. Padají nejen jména a postavení regulérních viníků současné světové tragédie, rozehrané v zájmech USA, tedy vůdců globálně-militantní mašinerie trans-atlantického společenství a jejich skupin. Ale zazní také mnoho pozoruhodných souvislostí a paralel s českou i evropskou historickou zkušeností. Nato se řeč logicky stáčí k mafiánským kruhům, jejichž ambicí je řídit svět pod kuratelou NWO. Na jeho nastolení zrovna pracují světo-oligarchové na půdorysu blízkovýchodní katastrofy, kterou rozpoutali už před lety plánem Pentagonu na likvidaci „sedmi států do pěti let“. V jeho rámci aktuálně probíhá rovněž exodus „Syřanů“ - kteří ve skutečnosti z valné většiny ze Sýrie jaksi nepochází… Ovšem bližší podrobnosti se dozvíte již v dalším přímém vstupu kolegy Pavla Krejčího.


INFOWARS.CZ: Média, mezinárodní politika, velká válka?

INFOWARS.CZ: Rusko definitivně ve vláce s USA?!

INFOWARS.CZ: JAK USA OBĚTOVALY EVROPU

INFOWARS.CZ: Tak jsme si Nový světový rád nepředstavovali!

INFOWARS.CZ: UPDATE o spolupráci ISIS a USA

INFOWARS.CZ: Hrozí nám skutečně válka?!

INFOWARS.CZ: Západ na cestě k sebevraždě

INFOWARS.CZ: Spojenectví USA a ISIL UPDATED

INFOWARS.CZ: Je Abu Omar al-Baghdadi raněn nebo mrtev? Pentagon "neví"

I já přisypávám trošku do diskusní mlýnice, abych poodhalil mezinárodní souvislosti nastalého marasmu, v němž se Česká republika ocitla vinou diktátorské hegemonie USA, potažmo Evropské unie. Přitom se občas s padajícím soumrakem rozhlížím za houstnoucím davem posluchačů v obavě, zdali se nás tentokrát na úctyhodném místě sejde více, než před dvěma měsíci.


Tehdy se různé organizační skupiny s částečně stejnými, leč i odlišnými zájmy, během setkání při příležitosti Dne české státnosti 28. září mírně řečeno nedohodly. Společná akce u sochy tatíčka Masaryka na Hradčanském náměstí se rozpadla na několik marginálních proudů. Na vině shledávám jednak nesouhlas skutečně radikálních a populistických odnoží s přítomností mírnějších uskupení i žabomyší války takřka mezi všemi iniciativami. Tehdy se vlivem organizátorů, kteří na truc měnili plán akce za pochodu, jakož i lživé propagandy zkorumpovaných masmédií, avízo mohutného občanského protestu na Klárově scvrklo v nepočetný meeting, jakýsi hydepark. Tudíž v dalším vstupu, o nějž jsem po chvíli žádán, se snažím objasnit roli a výhody svobodných médií. Na rozdíl od globálních kanalizací mainstreamu nejenže informují s mnohem větší mírou pravdivosti, jsa politicky nezávislá a neuplatitelná. Ale při dobré vůli a spolupráci s ostatními politicky nezávislými zdroji mohou též představovat značný potenciál jako platforma, vhodná coby výchozí kulatý stůl ke sjednocení smírných reformních iniciativ.

PROJEKT ČESKOSLOVENSKO: Demonstrace na Hradčanském náměstí

Mezitím, co se za mými zády už k nám valí davy, nastiňuji občanům faktické meritum zcela pokřivených poměrů evropské „demokracie“. Soudobá bruselská „politika“ je k centralizaci moci nevoleným euro-politbyrem dirigována populisty a diktátory, jako Angela Merkelová. Všichni vidíme absurdní, nepokrytou totalitu, s níž si ta osoba bezohledně uzurpuje vliv rozhodovat o celé osmadvacítce států, přestože k ilegálnímu uchopení tak neomezené moci jí přeci nikdo z evropských občanů nedal mandát! Nepočítáme-li z pohledu celé Unie bezvýznamnou menšinu německých voličů, kteří svěřili Merkelové toliko demokratickou část moci v rámci svého státu.

Tato obnovená likvidace demokratických principů je tím naléhavější, čím víc se historický kontext evropských dějin promítá do současnosti. Aniž bych je chtěl jakkoliv glorifikovat, je nutno přiznat si zřejmou pravdu, že i počátky dvou nejvýraznějších a nejničivějších diktatur v dějinách lidstva se odehrávaly v demokratičtějších poměrech, než provázejí současný kolaps EU: jak Hitler, představitel krajně levicového nacionálního (resp. nacistického) socialismu, tak i představitelé jiné krajní levice, komunistické strany (alespoň v rámci ČSR po druhé světové válce), byli přeci ve svých zemích řádně zvoleni občany v demokratických volbách. I přes úděs pozdějšího vývoje uvedených režimů nebylo možné mandáty jejich vůdců znevážit právě proto, že nadcházející běsy mohl jen sotvakdo předpovědět už během hlasování. Na rozdíl od dnešního, neexistujícího „mandátu“ Merkelové, zpochybněného na základě uvedené historické zkušenosti již x-násobně. Vidíme, že demokratické mechanismy, schopné pružně odvolávat přinejmenším politiky, co selžou dokonce tak fatálně jako Merkelová, začínají v EU prudce kolabovat. Ostatně jako mnohé jiné mechanismy, například potěmkinovsky "koncipovaný" (bezobsažný) Schengen. Čeho, jakého zla a pohrom, se tedy Evropa při její nepoučitelnosti ještě dočká, pokud neřád přítomnosti údajné německé vlastizrádkyně v čele EU, kam ji nikdo nevolil, bude tiše akceptován coby součást řádu? A to jak „euro-elitami“, tak euroobčany - kterým první uvedená skupina téměř veškerá demokratická a ústavní práva již ukradla, takže jim koneckonců nezbude nic jiného, než se s novodobým diktátem Bruselu (či spíš již Berlína) otrocky smířit?

Ještě stíhám uvést několik skutečností k absolutní míře nedodržování Ústavy v ČR. Její obsah tvoří především povinnosti politiků. Asi patrně proto ji, světe div se, nejčastěji porušují právě politici. Jejich ilegální anarchie mocných dokonce i Ústavu, která má z definice být suverénní legislativní střechou všech ostatních zákonů a norem, učinila v praxi zcela nevymahatelnou (nikoliv naopak, jak je v současnosti běžné). To však naši společnost včetně lidí degraduje ve smetiště bezbřehé zvůle, plné stáda zmatených myší, mnohdy s nulovou právní ochranou proti bezpráví společnosti. Vůči tomu je i tlupa z Kocourkova slušnou, právně uvědomělou a vyspělou civilizací. Soudím, že příčinou jevu je naše holubičí povaha v kombinaci se známým čecháčkovským komplexem – velmi oblíbeným podlézáním zahraničním vlivům a vlivným, současně preferovaným především zoufalci z pražských „taky-kaváren“. Patrně jejich vyčůranost, zbabělost a mindráky (jak by například rádi pomáhali ostatním, ale jaksi to neumí, či na to jsou ve skutečnosti moc líní...), s nimiž jsou setrvale schopni celá desetiletí kálet nejčastěji na hlavy soukmenovců - čili sami sobě, bratr bratru, soused sousedovi – značně přispívají k tomu, že ona sebevražedná tendence národa jako celku nemá obdoby snad v žádné jiné zemi Evropy. Třeba už tím, jak jsou její propagandisté v dlouhodobém rozporu s většinovým přesvědčením celé české společnosti.

PETR LOUCKÝ: Projev 17. listopadu na Klárově 2/2

Proto považuji za nutné před možnou diktaturou dosud netušených rozměrů varovat, jako mí kolegové. Kvůli záchraně svobody a demokracie, výdobytků obrodného polistopadového procesu i do budoucna. Nikoliv pro chiméru jakési xenofobie, jež je značné většině společnosti neustále podsouvána tu politiky s krví vlastizrady na rukou, tu suitou jich zkorumpovaných či mozkově vymletých sluníčkářských poskoků (alias studentů, co v době „sametové revoluce“ však nebyli na světě, tudíž se k ní mohou jen sotva vyjadřovat), nebo nebývale prolhanou, neméně xenofobní a povážlivě zfašizovanou kanálií „České televize“ či dalšími globálně-závislými masmédii.

V diskusním zápalu si ani neuvědomuji, že v tom marasmu však již nejsme sami. Dnes už ne – čímž nemám teď na mysli postoje mnohých osobností včetně pana Prezidenta, které stále ctí zásady českého ústavně-demokratického rámce a dodržují povinnosti z Ústavy. Nýbrž nejméně desetitisícový dav spoluobčanů, který nám už dýchá na záda a pod nímž se Hlávkův most nestačí otřásat.


Hustý roj příznivců mění naději, že se tu sejdeme v mnohem větším počtu, v jistou realitu. Proud spoluobčanů již zaplnil do posledního metru celý park i přilehlá prostranství, přestože had nově příchozích, plný hlav na hlavě, se od stanice metra pořád táhne až za polovinu mostu nad Vltavou, kamsi do nedohledna. Ačkoliv mnoho střízlivých odhadů tipuje počet účastníků přes deset tisíc lidí, septiky české mediální mrvy včetně hlavních televizních stanic tyto informace zase z valné většiny sprostě a protiústavně zcenzurovaly. Pro ilustraci - pár privátních televizních stanic ve svých "zpravodajských" relacích dokonce uvedlo, že na Strakovu akademii nedorazil 17. Listopadu vůbec nikdo a že ze slibovaného pochodu proti vládě sešlo. Kam se na tak stupidně vylhané superkachny hrabe někdejší Rudé právo…

Kdy už státní zastupitelství tudíž začnou vymáhat platnost zákonů, zejména pak Ústavy ČR, rovněž ve chlívech „informačního“ maraststreamu, zdecimovaných anarchií a korupcí? Platí snad jakási výjimka i pro novinářské póvly, zdegenerované čtvrtstoletím bezbřehé anarchie v ubožáky, co nás neváhají obelhávat denně a ještě si za tu demagogii a cenzuru nechávají sprostě platit, místo aby konečně začali dodržovat zákony a chovat se jako slušní občané?

To ještě netuším, jak brzy nás obdobná reality show zase prakticky zkonfrontuje s nebývale ostrým nástupem euro-diktátu, jehož poměry se začínají vymykat i naším historickým zkušenostem, popsaným výše. Facku prozření obdrží přítomní záhy (a mnozí doslova), jakmile se mohutný průvod vydá z Klárova k nedaleké Strakově akademii.


Ale nepředbíhejme. Mikrofonu se totiž ujímá PhDr. Miroslav Sládek, s díky za mohutné projevy ovací. Bývalý poslanec parlamentu ČR a předseda Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa (později Republikáni Miroslava Sládka) vyjadřuje svůj pochopitelný názor na invazi ilegálních imigrantů, varuje před negativními projevy a násilnickými patologiemi, kterými zamořují celý kontinent v naprostém rozporu s našimi právy i zákony, jak ostatně doslova vyjádřil později v dojmech z manifestace na Albertově: „Ve vedení země jsou evidentně neschopní a bojácní přisluhovači cizích zájmů. A na tom nezmění nic ani občasný výkřik do tmy, který stejně ani do Bruselu nedolehne. Lidé jsou nespokojeni. A již jsou zde opět dříve sametoví, dnes samá politická korektnost a tolerance, vnucující lidem, co si mají myslet, jak se mají chovat a především, že mají s otevřenou náručí vítat ty, kteří přišli naši zem vysát a nás zlikvidovat," glosuje ukradenou pražskou demokracii v reakci na projevy novobodých fašistů alias sluníčkářských primitivů. Prohnilost a provokativitu "našich" re-fašistů Sládek posléze shrnuje coby další pozoruhodnou dokumentaci jimi pokřivené doby: „Ti, co mají plná ústa tolerance a vítají přivandrovalce, jsou nebezpečné, až psychopatické osoby, které by mne, nebýt zákroku policie, zlikvidovaly ihned, jak jsem se objevil. Ne odpůrci přivandrovalců, ale jejich podporovatelé jsou netolerantní, násilničtí a všehoschopní.“

Není divu, že se Sládek dnes podivuje, proč jeho straně nedopřál obdobně masivní dav sluchu již před dvaceti lety. Už tehdy varoval před hrozbami islamizace. Kdyby se byl lid býval schopen zorientovat v mocenských parametrech krátce po „sametu“ a demokraticky upřednostnil priority reprezentované Republikány a podobnými silami, dost možná bychom dnes nebyli členy ani problematického NATO, militantně zneužívaného světomafií k prosazování ilegálních zájmů válkami, ani totalitní Evropské unie.

Jmenované organizace představují dnes formu diktátu tím nebezpečnější, čím blíže má centralistická struktura jejich řízení jak k uspořádání a neomezenému vlivu tzv. Politbyra z éry SSSR, tak i k fašistickému systému německé „třetí říše“. Jako paradox se zmíněné spojení jeví pouze z pohledu velmi povrchního. Vznikající diktatura Bruselu totiž kombinuje direktivní postupy a prvky jak reálného socialismu, tak i funkčního fašismu (pozn. aut.). Takže podle doktora Sládka – pseudoliberály a demagogy osočovaného a označovaného z extremismu či dokonce fašismu, ačkoliv na shromáždění nevyjádřil jedinou rasistickou poznámku – by k organizaci současného světového exodu běženců Západem, při hlubší ostražitosti voličů i politiků v minulosti, nikdy dojít nemohlo. Tím méně, pokud fakticky prospívá především nejhorším zločincům – převaděčským mafiím. Ty se ovšem eurokrati patrně rozhodli z kapes euroovčanů podporovat nejštědřeji, jak prokazují „schválené“ astronomické dotace, v řádech MLD Euro aktuálně směřující k utužení další nepředvídatelné totality, která počala zhoubně bujet v postiženém regionu - čili do Turecka.


PARLAMENTILISTY.CZ: Miroslav Sládek píše, jak to podle něj bylo na Albertově...

Na řečništi se pojednou zjeví Jirka Černohorský, další ikona českého vlastenectví. Muž činu, energických gest a patřičných hesel, který umí davy nejen oslovit, ale rovněž je přivést do varu. Na nezasvěcené působí jako dravý buřič až rebel, na nenávistníky pak jako rudý hadr na voly (což si ještě předvedeme v reálu), protože neznají jeho přímý, leč klidný a rozvážný projev, píli a myšlenkovou kapacitu, jichž je schopen při nekonečných diskusích i v práci. Jelikož přivádí početný zástup příznivců z Václavského náměstí, kde už pohovořil, a proudy všech vlastenecky naladěných iniciativ se spojily v mohutnou řeku, "jen" zopakuje pár svých základních myšlenek. Tradičně vyzývá všechny k jednotě, zazní příklady vnitřní diskriminace Čechů – cizinců ve vlastní zemi. Pak společně zaskandujeme motivy jako „V jednotě je síla“, „Jednota“, „Zeman“ (případně „Ať žije Zeman“), „Svoboda“, „Demokracie“, "Referendum", někteří volají i po demisi vlády. Nato se celý tok oslavenců přesouvá k sídlu Českého kabinetu, Strakově akademii, vzdálené asi tři sta metrů.


Prakticky celá pravá strana ulice Nábřeží Edvarda Beneše je obehnána kovovými, mnohde zdvojenými zábranami, co sahají až kamsi do dáli za „Strakovku“. Křižovatku před akademií velmi rychle zaplní masová hustota, příznačná „hlavou na hlavě“, a dav se jak tlustá housenka setrvačně šine daleko za okraj budovy. Dvorana před ní se promptně plní zástupy těžkooděnců, kteří s početnou kolonou „antonů“ dorazili ihned za průvodem demonstrantů. Teď nám vpadli do zad a neprodyšně obsazují celý prostor mezi barierami a „Strakovkou“. Postupně se zde shromáždí stovky policistů, se štíty pozvednutými proti tisícům občanů, kteří přišli vyjádřit nesouhlas s politikou vlády. Někteří demonstranti zamířili k domovům již ze setkání na Klárově. Přesto je evidentní, že ulice, neprodyšně ucpaná od parku až za vládní budovu, stále tepe životem mnoha tisíců spoluobčanů. A byť je zřejmé, že v průvodu se k nám jistě dostali někteří zástupci extremistů, před budovou vlády k žádným vyhroceným či xenofobním, rasově motivovaným excesům nedochází, až na skutečně ojedinělé zneužití dělobuchů. Zato klíči se cinkalo! Ale tentokrát doopravdy z vůle národa!


Aby také na třenice docházelo, když mezi lidmi výrazně převažují běžní, „nevýrazní“ civilové všech věkových kategorií. Hlouček zasloužilých tatíků, který na křižovatce „jistí“ vjezd z ulice U Bruských kasáren a svůj požadavek „Defenestrace“ zpívá sotva mezzofortem, by za extremisty mohl označit jen hodně zavilý, multižvástem beznadějně infikovaný fanatik. U přítomných dam, často v důchodovém věku, které klidně postávají a jen občas si něco špitnou, by taková představa neobstála tím spíš; o mnoha bezproblémových mladistvých či rodinách s malými dětmi ani nemluvě. Ti všichni přišli hájit český zájem – mír, řád, zachování našeho kulturního prostředí a především stejné zákony a rovnoprávnost pro každého. Konkrétně - minimálně ve stejné výši, v jaké teď naše ústavní práva slibují eurofašisté pouze Arabům, jakoby pro Čechy dle žvástů nabruselských korupčníků neplatila už ani práva z Ústavy. Právě proto přišli; ne, aby vyháněli skutečné běžence, pakliže se opravdu ocitli v bezvýchodné situaci, a už jednou je z domovů vyhnala válka. Je však prokázáno, že takových není mezi ilegály ani necelá třetina. Jednoznačně tedy čelíme "skryté" invazi, nikoliv exodu národů v nouzi.

Přes klidné postoje demonstrantů atmosféra houstne, k čemuž vede ztížená komunikace i organizace tak rozjetého lidského kolosu. Zvlášť, když státní instituce se o sounáležitost (tedy přístup a-la "pomáhat a chránit") nesnaží ani v nejmenším. Ačkoliv občany „vedou“ megafony, ani dobře míněné výzvy lídrůku klidu a nenásilí, ba ani varování před provokatéry, nejsou jim mnoho platné. Nejen hlučící dav, ale též řev policejní letecké techniky a bůhvíproč stále spuštěné houkačky některých antonů zcela brání, aby široká masa pokyny organizátorů byť jen zaslechla, natož se jimi řídila. Po drahné době „tupého vyjednávání“ (tupého v tom smyslu, že představitelé policie požadavky demonstrantů naprosto ignorovali dlouhé desítky minut) se přeci jen zadařil pokrok a Pavel Matějka byl vpuštěn do dvorany Strakovy akademie s megafonem. Jenže i toto gesto se v nastalém zmatku rozplynulo v beznaděj a zapůsobilo kontraproduktivně, protože si někteří méně orientovaní účastníci pletli Pavla s nějakým policejním funkcionářem.


Až na ojedinělé projevy, kdy patrně příznivci radikálů vhodili do davu pár dělobuchů (jak se později ukázalo neškodných), se ovšem ani před „Strakovkou“ nikdo nevyjadřoval radikálně, xenofobně, rasisticky. Stejně tak nikdo – s výjimkou policie - na ostatních lidech nepáchal násilí. Demonstranti sice chvílemi opětovně provolávali hesla jako „Ať žije Zeman“, „Sobotko odstup“, „Demise“, případně „Stop teroristům“, "Referendum" či „Džihád tady nechceme“, ať už z popudu některých vůdců či zcela spontánně. Jenže ani to nelegitimuje bezpečnostní složky, aby si zcela svévolně, v rozporu se zákony i Ústavou, troufnuly zrušit povolené shromáždění hodinu a půl před vypršením časového limitu. Přesto právě protizákonná svévole nějakého magistrátního úředníka, který si přesně totéž dovolil (prý na základě jakési vyhlášky, ovšem zároveň v přímém rozporu s Ústavou – tedy pochopitelně naprosto ilegálně), změnila taktiku těžkooděnců. Policie zásadně přitvrzuje a násilným průnikem kordonu skrz zábrany do ulice se snaží hustý dav rozdělit na dvě poloviny.


Nic nepomáhá vysvětlování, že bráníme rovněž vlastenecké zájmy policistů, ba dokonce ani skandování humánních výzev jako „Máme holé ruce“, „Češi Čechům“ a podobně. Přestože jsou zde stovky očitých svědků, z nich desítky dosud pořizují audiozáznamy a snímky z nátlakových akcí policie, a přes výzvy k rozchodu i nadále využívají ústavně zaručených práv a zůstávají na místě povolené demonstrace do avizovaných dvaceti hodin - ani tak značná svědectví o násilí zásahových složek vůči veřejnosti policii nikterak neznepokojuje. Jako by závažné důkazy proti ní neznamenaly pro vedení bezpečnosti sebemenší ohrožení, i když její protiprávní jednání nevyvratitelně potvrzují prakticky non-stop a neustále.

Je to nechvalná zpráva o příšerných, ovšem realistických důsledcích české parahry na svobodu: jakmile kdokoliv v „našem“ Kocourkově vyjádří podporu prezidentovi Zemanovi byť jen obecně, nadto v souvislosti s přílivem uprchlíků a teroristů, má zaručeno, že eventuální porušení zákona ze strany orgánů státní moci, kterého se při zákonném protestu občanů mohou represivní složky dopustit, (jak se evidentně a zcela průkazně přihodilo u sídla vlády) stejně nebude v „našem“ Kocourkově nikdo nikdy vyšetřovat, ani kdyby před Strakovu akademii dorazilo třeba sto tisíc demonstrantů.

Přitom tento skrytý, leč politickou silou zcela transparentně prosazovaný reo-fašismus funguje i naopak, jak znovu prokazuje holá realita. Kupříkladu když grupa Sto hoven politických anarchistů, roky se vydávajících za umělce, ukradne dokonce i prezidentskou standardu způsobem, že se vloupá do Pražského hradu (tedy jde o porušení mnoha závažných paragrafů trestního řádu, včetně vloupání, trestného činu krádeže i zločinu hanobení státního symbolu) – česká justiční mafie stejně bude i tak flagrantní zločinnost považovat na oko za „umění“. A provokatéry ze Sta hoven včetně jednoho recidivisty osvobodí jen a pouze proto, že zločiny tentokrát spáchali další rektální alpinisté Bruselské diktatury, etablovaní v pražských „kavárnách“ (bez skrupulí tedy jde o politicko-protiprávní nadržování dalším protekčním frackům).


Primitivní černobílé politické vidění a dělení nejspíš policistům neumožňuje pochopit, co je skutečné vlastenectví, natož o čem Listopad 1989 vůbec byl a čím je dodneška. Jestliže občas inzultují i bezbranné ženy, není divu, že mnohé chlapy obušky svrhnou rovnou na dlažbu, aby jej pak bezmocné po zemi odtáhli kamsi za neprostupný kordon. Asi to tak mají pohodlnější, kdo ví. Co však to má společného s dalším bohulibým heslem „Pomáhat a chránit“, natož s demokratickými pravidly, to neuhodne nikdo. Zato nám znovu běhá po zádech mráz jako v dávnověku, když vidíme, kterak policajti zas mydlí bezbranné lidi přes hřbety, do stehen, srážejí je obuchy k zemi, kde je kolenem podrtí v krvi, dokud nezměknou… Aby je pak odtáhli jak nějaký pytel do příkopu.

Ostatně už případ prvního zadrženého extremisty naznačoval pozoruhodně selektivní praxi. Dvěma civily byl zajištěn oprávněně coby jediný. Aspoň dost možná, neb údajně házel dělobuchem. Tedy provokoval, ohrožoval - inu dobrá, snad je na místě, aby podal vysvětlení. Kupodivu však právě tento zadržený zahalenec nebyl jako jediný tažen rypákem po zemi. Na rozdíl od mnoha jiných, zcela nevinných, či dokonce mladistvých účastníků povolené demonstrace, kteří se provinili jen tím, že uzurpaci veřejného prostoru ulice policií, která si na oslavu českých vlastenců dokonce přitáhla psy (proti komu asi?), se bránili pasivním odporem. To znamená, že se holt nepodělali před vyzbrojenou rojnicí absolutní přesily a zůstali stát na místě asi jako kdysi Gándhí. Tím údajně cosi spáchali, takže byli zpacifikováni, povaleni na zem a odtaženi, jen protože odmítli uhnout z veřejného prostranství, odkud je vlastně nikdo vyhazovat nemůže. I přesto, že se neprojevovali nijak násilně ani rasisticky, jak lživě uváděla oficiální místa policie i masmédia v „obhajobě“ neobhajitelného a sprostého zásahu proti Čechům. Proti našim vlastním lidem, před českým Úřadem vlády, během českého státního svátku... Jakmile je nás je tu pouze několik stovek, „strážci pořádku“ svůj postup vyostřují k ještě větší agresi. Dokonce sami později v oficiálním zpravodajství přiznají, že na Klárově zadrželi „desítky radikálů“. Ne, je to lež jak policejní věž – pokud se tou dobou na místě ještě nějací radikálové nacházeli, pak prokazatelně pouze v řadách policie.

Její velitelé i média se ve svých vyjádřeních ohánějí tvrzeními, že demonstranti se zahalovali, že používali pyrotechniku, nereagovali na apely pořadatele ani na výzvy úředníka magistrátu; proto demonstraci rozehnali. Pravdou je, že se našli provokatéři, kteří vhodili celkem tři dělobuchy; čili nelze mluvit o masivní agresivitě davu. Samotní demonstranti tyto s největší pravděpodobností infiltrované osoby pacifikovali. Faktem také zůstává, že pár lidí si začalo zakrývat obličeje, nýbrž až poté, co jim policisté začali stříkat do očí slzný plyn. Mezi zasaženými byli krom dospělých mužů i důchodci a děti. Pavel Matějka byl požádán aby rozpustil demonstraci, což jako organizátor odmítl, jelikož akce byla povolena do dvaceti hodin. Policie třikrát vyzvala dav demonstrantů aby se rozpustil, aby poté začala s brutální akcí, popsanou výše. Demonstranti se však odmítali rozejít a počali klást občanský odpor ve smyslu článku 23 Listiny základních práv a svobod ústavy České republiky, jímž se řídili od začátku, protože chystaný zákrok byl v rozporu nejen s řádně ohlášenou demonstrací a všeobecným průběhem v mezích zákona, ale byl také právě v rozporu s lidskými právy. Občané za pokřiku "My nikam nejdeme" odmítali shromáždění opustit.

Mezi nimi jsme stáli s kolegou Pavlem Krejčím, který vše pozoroval z první řady. Policie posléze tvrdě zasáhla, použila teleskopické obušky a začala demonstrativně zatýkat. Ani po šestadvaceti letech žádná změna, "taktika" jako za bolševika. Rozhodnutí magistrátního úředníka je tu najednou váženější než ústavní právo a lidská práva obecně, zejména právo shromažďovací. Politici, státní úředníci anií policiie nezklamali: dobrá práce, soudruzi!

Neobolševická média tomu pak nasadila korunu, když přenášela pouze záběry ze závěru a z rozpouštění demonstrace. Po cinkání klíčů či volání po demisi ani památky. Hesla jako "Nechceme NATO" nebo "Evropská unie - fašistická mumie" či "Pryč z Evropské unie" nebo "My chceme referendum" tudíž v neobolševické mediální smršti nedostala šanci. ČT přišla s několikavteřinovým vstupem, kdy nás však komentátor pasoval do role protestujících proti Islámu a uprchlíkům. Ostatní hlavní zpravodajské stanice buď tvrdily, že se akce nekonala, nebo to na druhý den opravily tvrzením, že policie zakročila správně, neb se před Strakovou akademií sešlo pár stovek extremistů... Všichni kdo jsme tam ten večer byli, jsme si posléze doma v klidu mohli prohlédnout reporty všech médií. Každý kdo tak udělal se skutečně nemohl divit. Nezávislá média však nezklamala a opět jako jediná informovala vcelku objektivně.

Bez varování se dostávám i k další divoké scéně, v níž policie likviduje jednoho z lídrů procesí, Jiřího Černohorského. Pravda - vyjádřil, proč zde nechceme ilegální běžence, natož teroristy, nebo proč nesouhlasíme s vládou a někteří si tudíž přejí její demisi. Ano; jakmile si policie začala protizákonně uzurpovat zrušení happeningu již v půl sedmé večer, ač byl řádně ohlášen a povolen do dvaceti hodin, začal Jiří s mnoha dalšími namítat v protestech, nejen, že „Nikam nepůjdem“, ale že dokonce „My vám na to to se**me“. Ovšem ani v tomto vypjatém okamžiku nezaznělo nic, co by mohlo zavdat příčinu k policejnímu zásahu proti extremismu či rasové nesnášenlivosti, čímž by šlo zdůvodnit předčasné ukončení akce ze strany státní moci. Přesto najednou Jirka leží na zemi v bezmocném sevření tří mlátiček. Tváří v tvář, zbrocenou krví z rány, kterou utrpěl, když jej policie bezdůvodně povalila na dlažbu (zjevně jen proto, aby zpacifikovala výrazného lídra a „kluci“ tak mohli dříve domů na párek, místo aby si to odpracovali řádně a podle zákona) se ujišťuji, že nejsem žádný hrdina, jenž by se bezhlavě vrhal proti masivní převaze policejní agrese. Bylo by to stejně zbytečné – proč být zavřeni dva místo jednoho. Raději sbírám ze země vyražený megafon, čepici a vlajku a jdu to Jirkovi vrátit. Osobní věci jsem však jen velmi neochotně musel předat nějakému civilovi, co mě k Jirkovi v péči dvou policajtů z „nějakého důvodu“ odmítal pustit.


Jak jsme s kamarády zjistili asi tři hodiny po násilném rozpuštění akce, kdy policie protiprávně zadrženého Černohorského konečně propustila poté, co jsme pro něj přišli na jednu z letenských služeben, uvedené věci mu byly naštěstí vráceny. I tohle martýrium s policejním "mlžením" stojí za zmínku. Nejprve jsme si šli Jirku vyzvednout na stanici v Bartolomějské, kam nás policisté poslali původně. Tam nám sdělili, že se na této služebně nenachází a že jej převezli na Letnou. Na Letné nám však sdělili, že ho (teprve) vezou z Bartolomějské; třeba to brali zkratkou přes Brusel. Tentokrát jsme se nedali ošálit a počkali jsme si u antonu. Jirka nakonec přišel "jen" o mobilní telefon, který mu zničili při zásahu...

Ani dodatečné propuštění spolubojovníka nijak zvlášť nesnížilo naše hrůzné dojmy ze skutečnosti, že šestadvacet let po listopadu se exekutivní moc opět zpupně snižuje k státem organizovanému násilí na legálních, pokojných demonstrantech. Jen proto, že není schopna nalézt sebemenší nástroj k demokratickému dialogu a vyjednávání či aspoň klidnému vyřešení situace, v níž druhá strana, občané, pouze využívají četných ústavních práv. Ty ovšem, jak se zdá, platí už jen na papíře.

Až donedávna platilo, že jedinými hrozivými totalitami, co tu mlátily české občany sedmnáctého listopadu naposledy, přičemž ono prvenství si udržely po šestadvacet let, byly fašismus a komunismus.

Od 17. 11. 2015 už to však neplatí. Centralistická, kryptofašistická totalita Bruselu, diktát multikultižvástu včetně násilné islamizace kolonií, v České republice „reprezentována“ Bohuslavem Sobotkou a dalšími eurohujery, opět nechává své lidi mlátit na ulicích, dokonce i v čase jejich státního svátku, tráveného slavnostně na klidné, povolené demonstraci. Prostě - chovají se stejně sprostě, jako ti bolševici.


Bude další repete? 12. prosince se jedno chystá. Dorazíte i vy? My u toho budeme.

#17listopad #17listopadu #17listopad2015 #PochodnaStrakovku #new #old

206 zobrazení1 komentář
  • Czechbook Infowars.cz
  • stažený soubor
  • YouTube - Black Circle
  • Black Twitter Icon
  • RSS - Black Circle