Prohnilé srdce Václava Havla



"Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, ... že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte." - Václav Havel.

Jak se později ukázalo, Havel skutečně získával peníze od západních tajných služeb, které oficiálně sloužily k "podpoře disentu" - tedy Havla a jeho kamarádů. Kapitalismus byl v naší zemi obnoven a dorostl hrůzných rozměrů. Podniky sice přímo nevlastnil, ale jeho dobrý kamarád a sponzor Zdeněk Bakala si s jeho pomocí nahrabal více než dost. Do dneška toho využívá další z Havlových a Bakalových kamarádů - Karel Schwarzenberg a jeho TOP 09, která získává sponzorské dary právě od Bakaly a odkazuje se na havlův kult osobnosti.


Málo se však v dnešní době připomíná členství Václava Havla v KSČ.

Zdeněk Müller Mlynář (1930-1997) byl český právník, politolog a politik, spolužák a kamarád Michaila Gorbačova, v letech 1964-1968 člen KSČ, tajemník právní komise ÚV KSČ, od března 1968 do září 1969 člen ÚV KSČ, představitel reformního proudu, účastník moskevských jednání v srpnu 1968 a spolusignatář moskevských protokolů (neplést se sionskými protokoly). V listopadu 68 odešel z politických funkcí pro nesouhlas s normalizací, v září 69 odvolán z ÚV KSČ a o rok později vyloučen z KSČ. Ale také jeden z iniciátorů a prvních signatářů Charty 77, spoluautor Prohlášení Charty 77. V témže roce potom utekl do Rakouska. Bývalý pravdoláskařský politik US Vladimír Mlynář, těšící se později přízni premiéra Jana Fischera, je jeho synem. A cože to vlastně napsal? Ve svých memoárech "Mráz přichází z Kremlu", které byly přeloženy celkem do jedenácti jazyků (vyšly v Kolíně nad Rýnem roku 1978, u nás až v roce 1990) se na konci knihy v rejstříků osob o V. Havlovi píše:

"HAVEL, Václav (1936): Český autor a dramatik, byl členem KSČ, v padesátých letech mu bylo upřeno vyšší vzdělání kvůli "špatnému třídnímu původu", živil se jako dělník a později kulisák, v 60. letech napsal několik her, které zobrazovaly absurditu současných sociálních vztahů, předseda PEN-klubu v roce 1968, jeho hry byly od roku 69 zakázány, mluvčí Charty 77 v roce 1977."

V českých verzich této knihy se žádná taková informace nevyskytuje. Informace o Havlově členstvi v KSČ byla poprvé uveřejněna v roce 1978. V době, kdy nikdo nemohl předpokládat, že z Havla někdy bude president a navíc emigrantem Mlynářem, který (ac sám bývalý komunista) rozhodně nemohl mít zájem Havla nijak špinit, ba naopak. Informace z knihy byly zuřivě popírány, či dokonce jinými bylo tvrzeno, že žadná taková kniha neexistuje. Existuje - a je k volnému dostání ve většine amerických a kanadských universitních knihovnách.



Dříve se říkal takový vtip: "Tak koho budeš letos volit?" "No komunisty, to dá rozum." "Nojo, ale z který strany?" Již jen malý detail, že Václav Havel byl zvolen prezidentem jen díky hlasům komunistů dokresluje celou situaci. Ostatně komunisty a StBáky máme v politice stále, že?

"Odjeď do New Yorku a my za to pustíme tvé kamarády z vězení." Takovou nabídku údajně dostal od KSČ v roce 1979, když seděl ve vazbě a čekal na soud za odpor proti režimu. Redakce MF DNES tvrdila, že má k dispozici dva dosud neznámé dopisy, které v letech 1977 a 1979 poslal Havel z vězení. V jednom z nich řeší velké dilema: "Mám odjet do svobodného světa s rizikem, že mě už nepustí zpátky, a tím dát svobodu kamarádům, kteří jsou ve vězení se mnou? Nebo v bitvě proti KSČ vytrvat a pozvání do Ameriky odmítnout?" Mohlo by se zdát, že v této době šlo Havlovi ještě o ideály. Komunistům už ale tatrovky a zánovní židovské vily nestačily k blahobytu a tak se zřejmě rozhodli, že se s disentem podělí o lahodný kapitalistický koláč. Jak si jinak vykládat fakt, že komunistická strana přes všechna svá zvěrstva nebyla zakázána?

A jak odpovídal Radek Mašín když vyprávěl o Chartě, Solidaritě a jiných takzvaných bojovníků proti minulému režimu v bývalém východním bloku. Na otázku „Co to je Charta?“ odpověděl „Ale to jsou jen komunisti,“. V tomto rozhovoru uvedl i svou památnou větu o Havlovi, že Havel byl jen kretén, kterého si pěstovali StBáci.


Vaclav Havel však ve spoluráci s komunisty vesele pokračoval i po revoluci, například se členem ÚV KSČ, bývalým agentem Stb, šéfem Chemopolu a porevolučním mocipánem Vaškem Junkem, který pomáhal Havlovi s rekonstrukcí Lucerny. Velice rozčileným způsobem reagoval na dotazy okolo této spolupráce, kdy sám přiznal ve své obhajobě miliardovou investici ze strany Chemapolu do Lucerny a šťouravé dotazy označoval za pokrytectví čecháčků. Tak kdo je tu pokrytec? Když jde o miliardy tak zřejmě asi nikdo. Lidová moudrost praví "Pro pravdu se člověk nejvíc zlobí" nebo "Zloděj křičí nejvíc - chyťte zloděje". Ale hlavně, že zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí, že?


Další ukázkou jak umně a propagandisticky bylo v roce 1989 využito termínu "sametové" či "pokojné" revoluce, vymyšleného "nenásilí" a především údajného zabití nikdy neexistujícího studenta Šmída.

"Zítra tomu bude měsíc, co pohotovostní jednotky brutálně zmasakrovaly pokojnou manifestaci. Stávkou, do které před měsícem studenti vstoupili, začalo cosi, co bude s odstupem času teprve pojmenováno. Pracovně tomu říkáme pokojná revoluce." Vznikly tyto pracovní názvy v hlavách západních agentů nebo snad komunistů? Vznikly podobně jako příběh o "zabitém studentovi"? Šlo o předvoj červených kartiček či trenýrek? Tak či tak, Havel měl pravdu v tom, že až s odstupem času bude Sametová revoluce správně pojmenována a pochopena. Dnes již víme, co za ní stálo a že tento "samet" byl pouhou kulisou Havlova divadelního repertoáru, který měl za úkol nastolit "nový režim" pod maskou humanismu.

Nejsmutnějším faktem zůstává, že ačkoliv se lež s mrtvým studentem odhalila veřejnosti, většina obyvatel buď neví, že žádný mrtvý student nikdy neexistoval, nebo dokonce netuší proč se svíčky na Národní třídě zapalují. Dnešní noviny nás po letech informují stylem "od rána 17. listopadu se lidé sházejí, aby zapálili svíčky u příležitosti tohoto významného svátku". Proč se však tenkrát svíčky zapalovaly již média mlčí. Nezapomeňme proto příštího 17. listopadu všichni zapálit svíčku za mrtvého studenta v podchodu na Národní třídě.


Další část z prosincového projevu (1989) Václava Havla zcela zřetelně ukazuje, jak si havlističtí politici hráli na "milovníky svobody", jak se zaklínali "přímou demokracií" a jak lidem lhali ohledně toho, jak bude fungovat náš nový politický systém. Sám Havel psal o "nepolitické politice", volal po zrušení všech politických stran napříč celou Evropou, než však zradil své vlastní ideály.

"Nejsme proti přímé volbě prezidenta, nejsme proti referendu jako takovému, naopak ho poprvé v dějinách tohoto státu navrhujeme jako ústavní institut. Přímé volby se nebojíme, občanská kultura je dnes už tak velká, že nelze v přímých volbách zvolit špatného prezidenta." Přímá volba prezidenta, odhlasovaná v roce 2012 na vytrvalý popud Věcí Veřejných, byla satisfakcí po téměř 23 let slibování. Zde si zřejmě Karel Schwarzenberg dělal marné naděje na Český trůn. Historie nakonec zakročila sama. Přímá demokracie a referendum jsou dodnes "velkou neznámou" pro parlamentní strany a byla hlavním bodem volebního programu Tomia Okamury v roce 2013, který bojuje za demokracii švýcarského typu. Za to byl mediálně i politicky zesměšňován a nenáviděn. Také nám při nedávných interpelacích připomenul, že princip referenda byl zanesen do ústavy již při založení Československa a že základy přímé demokracie byly položeny již před sto lety.


Zajímavé je, že hlavní spolupracovník Václava Havla po roce 1989 a dokonce pozdější oficiální pracovník v kanceláři prezidenta, Karel Schwarzenberg, se stal hlavním protivníkem myšlenek "přímé demokracie" a referend. Dokonce se vyjádřil ve slova smyslu, že tyto myšlenky vedou k totalitě a násilí. Vše má svoji návaznost, minulost se pojí se současností stejně jako s budoucností, jde jen o to kdo převezme kormidlo až knížepán taky zaklepe bačkorama a ohřeje se ve stejném kotli jako Václav. Havel také lhal o své budoucnosti, a jak se mu podařilo "získat" republiku, kterou mu později dobyla havlistická mass-média. "Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika." Havel z balkonu Melantrichu 1989A Jak tomu bylo nakonec doopravdy? Byl zvolen prezidentem poprvé 29.12.1989, podruhé 20.1.1992, potřetí 26.1.1993 a počtvrté 20.ledna 1998. Alespoň v jednom nelhal - divadelního dramatika dělal po svém prvním prezidentském období vskutku bravurně a roli herce zvládl také na jedničku.

Také nás Havel chlácholil, že přestup od komunismu ke kapitalismu bude "sametový".

"Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte" tvrdil. A fakta? Nezaměstnanost v ČR se vyvíjela podle toho, jak rychle byly tunelovány privatizované podniky a zavírány nevýdělečné firmy. Od roku 1993 do roku 1997 se počet nezaměstnaných pohyboval v rozmezí 4 - 5 %. Následující roky jsou již jiné. S výjimkou roku 2008 se počet nezaměstnaných pohybuje v rozmezí 5 - 9 % a v mimosezonní době okolo 10 %. Pokud si však uvědomíme, že výpočet nezaměstnanosti nezahrnuje dlouhodobě nezaměstnané či úřadem práce neevidované osoby, číslo může být až třikrát tak vysoké. Málokomu uniklo, že lidé páchají hromadně sebevraždy z ekonomických důvodů, rozpadají se manželství. Zato se ale vžil nový pojem "chudý pracující", který se týká lidí, kteří ačkoliv pracují jako mezci, vydělají si méně než činí jejich životní náklady a tak se propadají do dluhů čím dál tím více či nemají doslova co do úst ačkoliv pracují každý den, zatímco státní úředníci a politici pobírají nekřesťanské platy, financují uprchlíky a posílají stamiliony do všech koutů světa na pomoc cizím lidem zatímco domácí obyvatelstvo trpí. I bez strašení se ukázalo, že nezaměstnanost je průvodním jevem společenského uspořádání, v němž žijeme, a jinak to nebude ani v budoucnu. Havel se chvástal "lepším" režimem, který nakonec skončil chudobou a ekonomickým otroctvím pro všechny. "Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!" hlásal. Dávejte si pozor na lidi jako je Václav Havel, chtělo by možná dodat. Nebo snad Krylovo: "Nevěřte politikům"? Dnes už je to jedno vzhledem k tomu, že se Vašek zřejmě smaží v pekle. Proto bychom radili tvrdit něco jiného: "Dávejte si pozor na staré dobré kamarády," jako je Karel Schwarzenberg, Zdeněk Bakala, Michael Kocáb a další, kteří mu pomáhali a dnes nás zaklínají realitu stejnými výmysly jako kdysi činil Václav Havel. Co je však horší, je že jejich počty rostou. Komunisté, práckači a StéBáci jako Halík, Štětina, Babiš a mnozí další kejklíři a ničemové se objevují na scéně, vylézají z temnoty zapomění, látají jednu lež přes druhou a běžný občan tichne buď v úžasu nad libými slůvky či pro plná ústa od sladké koblihy. Když je od koho si brát příklad, proč to taky nezkusit, že?

Havel nám předvedl, že uklidňoval československé občany pomocí sladkých řečí zatímco med kolem jejich úst pomalu zhořknul. Pochopitelně, mohl pak všechno svést na Václava Klause a další politiky. Ale my přeci víme, že tohle všechno mu bylo jasné už od začátku.

"Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují" sliboval. Havel, jeho parta a především bodrý strýček s dýmou a motýlkem knížepán Karel Schwarzenberg po 89 slibovali modré z nebe. Hlavně všechno "rovné" a dostupné pro chudší. Havel ještě ani nezemřel, a jeho Karel veřejně otočil názor na zcela opačný. Začal s pomocí stejných "havlistických pravd" vysvětlovat, že je nutné, aby byli nemocnice a léky pro bohaté, zatímco v základní podobě budou dostupné i pro chudé. Sami víme jak vlády ve kterých knížepán působil myslely na nemocné, všichni si pamatujeme zavedení protiústavních poplatků, všichni víme jak se žije dnešním důchodcům, všichni víme, že kdo nemaže, ten nejede. Havlova partička nám dnes ordinuje opačnou filosofii než tu, kterou nám na počátku cpal ten, kterému dnes pláčou na hrobě.


Havel nás často uklidňoval něčím, co poté sám porušoval a naprosto odporným způsobem propagoval. "Již nikdy do žádného (vojenského) paktu nepůjdeme" prohlašoval. Česká republika se stala součástí západní teroristické organizace NATO, která do roka začala páchat v Jugoslávii válečné zločiny. Jsou tací, kteří Hava omlouvají, že to "nebyl jeho nápad" nebo dokonce svalovali termín "humanitární bombardování" na Falbra, ale po důkladném prozkoumání událostí je veškerá obhajoba zbytečná. Smutným faktem však je, že Havel války NATO vesele a radostně podporoval, stejně jako další vojenské agrese Spojených států. Veřejně pro tuto agresivní politiku horoval na domácí i mezinárodní scéně, válečné zločiny a zvěrstva páchaná vojáky NATO posléze bagatelizoval, kritickým názorům se vysmíval.


Zabití a zmučení obyvatelé Srbska, Afghánistánu, Iráku a dalších zemí by mohli říct své. Jejich krev padá i na hlavu "humanitárního bombardéra" Václava Havla. Václav Havel lhal nejen českým a slovenským občanům, lhal také celému světu, zejména Rusům. Slib o nerozšiřování NATO směrem na východ porušil také. O faktu, že československé zbraně pomohly Chorvatům rozpoutat válku v Jugoslávii se také veřejně mlčí. Za tři měsíce náletů NATO přišlo o život 3500 lidí, z toho 2500 civilistů. Srbové dokonce po válce postavili památník 500 zabitým dětem, obětem tzv. humanitárního bombardování. Tyto zrůdnosti, vraždy a genocidu podporoval, tudíž se nemůžeme divit lidem, kteří považují Václava Havla za vraha.


Korunu všemu nasadil Karel Schwarzenberg, který bez svolení parlamentu uznal Kosovo za samostatný stát, jakožto v té době úřadující ministr zahraničních věcí, zatímco s drogovým bosem, mafiánem, obchodníkem s lidskými orgány a šéfem krvavé kosovské UČK Hašimem Tacim dohadoval špinavé kšefty. Hitlary Clinton s "krvavavou Madlou" Albrightovou si pak rozebrali Telecom a další slavné Jugoslávské podniky, o výnosech z kšeftu s heroinem ani nemluvě. Historie je plná paradoxů. A tak se prezident, který napomáhal bombardování Srbů, se nakonec vezl na té smé lafetě co prezident, který Srbský národ označoval za bratrský, zatímco jeho kamarádíčci rozkrádali jejich stát.


Václav Havel byl vůbec oblíbený mezi válečnými zločinci. Zřejmě proto, že všemu dával skryté domnělé morální hodnoty, které se jinak v obrovské kupě hnusu a špíny špatně loví. To se pak buduje Nový světový řád... jedna báseň! To však neznamená, že se musí zákonitě těšit přízni nás občanů, že? V naší redakci koluje názor, že není na co dobrého vzpomínat. Zklamaná naděje, promarněná šance, lež a přetvářka, to jsou pro nás synonyma všeobecně skloňovaného pojmu Václav Havel. Proto nezapomeňme na dnešní "smutné" výročí skonu Václava Havla a připomeňme si jeho "zásluhy", dříve než uroníme slzu... aneb nebojme se, Česká televize a její vzácní hosté nám dnes jistě tohoto "slavného", posledního a nejdéle úřadujícího nejen Československého prezidenta vykreslí v těch nejkrásnějších barvách. Přejeme příjemnou zábavu.


p.s. Dášo, na poplatek ti z vysoka s***** ;-) tvoje redakce Infowars.cz

Zdroje:

Byl Václav Havel členem KSČ? Existuje o tom svědectví

Pravda o zrůdě

KSČ před třiceti lety lákala Havla, ať jde do ciziny

"Mrtvý student" vyburcoval veřejnost

Parazit

Former war crimes prosecutor alleges Kosovan army harvested organs from Serb prisoners

#VáclavHavel #Politickémrtvoly #VálkavJugoslávii #Humanitárníbombardování #KarelSchwarzenberg #new #Novýsvětovýřád #newworldorder #old

89 zobrazení
  • Czechbook Infowars.cz
  • stažený soubor
  • YouTube - Black Circle
  • Black Twitter Icon
  • RSS - Black Circle